A sakra, řekl jsem si, když jsem se dnes po nějaké době podíval na náš blog. Už je to rok, co jsem sem něco napsal naposledy! Srašně to letí. Asi už to těžko doženu, když bych se tomu všemu chtěl věnovat a pořádně to popsat. Proto zde uvedu spíše takový přehled nejdůležitějších zvratů, které od konce dubna do konce září 2010, kdy jsme z Holandska odjeli, následovaly.
Takže zde krátký přehled:
Na konci května 2010 nakládáme naši Vespu do Zebry (Triumph zůstává stále rozložen v obýváku) a vyrážíme směr Švýcarsko a následně Provence. Ve Švýcarsku se potkáváme s moji tetou a několik nocí debatujeme nad lahvemi skvélého místního vína. Zastavujeme se v Curychu a v Ženevě. Zebra umně kličkuje po vycíděných bulvárech a s lehkostí dravce parkuje mezi všechna ta Porsche a Lamborghini. Po několika dnech poznávacího tranzitu přistávávme v oblasti Luberonu ve vilce nad údolím, kterou jsme si pronajali společně s přáteli.
Na Vespě v Provence najezdíme cca 300 km a já musím uznat, že to je opravdu nádherná dovolená. Paráda!
Návrat domů probíha bez problémů. Zebra je pašák!
A co červen? Napadlo mě, že nelze být takovou dobu v Holandsku a nezkusit jízdu na lodi. Tedy, ne, že bychom na lodi nejezdili, ale ježdení je i o vlastnictví onoho dopravního prostředku se všemi jeho radostmi a strastmi, že?… Takže jsem na severu Holandska ve Frieslandu koupil gumový motorový člun. Respektive gumový člun s motorem, který byl vyroben v letech cca 1969-71. Takže první jízdě předcházela menší generálka, zůsobená spíš mojí neznalostí fungování onoho typu motoru, než závadou. Ale vše se povedlo. Tedy až napodruhé. Poprvé se motor (ve člunu, již dotaženém do vody…) nepodařilo nastartovat, protože jsem nevěděl, že palivový kouhout má ještě jednu polohu. Bohužel pro mne, právě tu polohu “plne otevřeno”.
Upozorňuji, že oba v této době horlivě pracujeme na svých diplomových pracích!!!
V červenci je asi důležité připomenut, že hned 2. dne tohoto měsíce jsme s Vojtou Dukátem vložili motor do rámu Triumpha. Činíme tak v den, kdy Holandsko vyhrává fotbalový zápas nad Brazílií 2:1 a celá země se halí do oranžového hávu, čpícím Heineckenem. Tím, že Triumph má konečně motor (ač zatím není zdaleka hotovo), předbíháme tak o celé dva dny oslavy Dne nezávislosti.
V polovině července pracuji na zapalování. Časuji motor podle vlastnoručně vyrobeného úhlového kolečka. 22.7. motor startuje!
Ještě pár dodělávek ve volných chvílích a večerech a konečně 5. srpna jedu první, lehce triumfální jízdu městem – samozřejmě na návštěvu k Vojtovi!
Srpen ja nabitý výletováním a psaním diplomky. 20. srpna jedeme na první velký výlet na pláž. Cestou zjišťuji, že musím ještě zapracovat na vyladění předstihu zapalování a na dobíjení. Ale výlet je super. Na pláži si dáváme drink a necháme se šlehat příjemným vánkem. V koutku duše si vybavuji lehkou nervozitu ze zpáteční cesty, která bude z části již po západu slunce. Ale vše dopadlo skvěle. Jo, a krom zmiňovaného bude třeba poladit ještě spojku…
S vypětím všech sil v příštích dnech odesílám xkrát přepracovanou diplomku. Relaxuji ve skaldišti, když komletně předělávám elektroinstalaci na Triumphu z 6 na 12V. abych vyřešil problém dobíjení. Nebýt tohoto mého stroje, asi by mi z toho akademična přeskočilo.
Poslední srpnový den se zapisuje do historie. Triumph je hotov a Eva obhájila svoji diplomovu práci, címž de facto dokončuje svá studia na Leidenské univerzitě! Oslavujeme to porcí sushi!
Hned následující víkend, 4. září, vyrážíme na další výlet, na kterém už najedeme asi 60 km! Den Haad – Katwijk – Leiden – Den Haag!
Pro mne nastane veliký den v úterý 7. září, kdy obhajuji diplomovou práci já. Vzhledem k tomu, že můj supervisor je Susan Meiselas, která sem dojíždí z New Yorku a její program je napresován do minutového rozpisu, odehrává se má obhajoba v nádražní restauraci jménem First Class, na peróně č.1 ve vlakové stanici Amsterdam Centraal. Po asi hodinové debatě nad mým dílem odcházím i já s obhájenou diplomkou.
Znáte ten pocit, když se celý svět tak nějak raduje s vámi? Podobně se můžete cítit třeba když zdoláte horu, nastartujete motocykl po genrálce motoru, za ranního kuropění odcházíte z bytu své nové slečny po první společné noci, nebo prostě dokončíté vysokou školu.
Tři týdny uběhnou jako voda. Pomalu balíme. Ale ještě je tu jedno důležité datum, a to 24. září, kdy máme, dílem úžasné náhody, oba promoci. V krásné, starobylé budově univerzity se scházíme s hrstkou přátel, kteří nám přišli poblahopřát. Nemohu uvěřit, že jsme to zvládli. Když jsem se poprvé procházel po tomhle holandkém Oxfordu, prestiž té školy mě děsila až do morku kostí. Připadal jsem si, že se až skoro rouhám, když tu chci studovat. Ale jak říká jeden můj kamarád, důležité je nepropadat depresím. Hotovo, sečteno, máme to v kapse! Po ceremonii se ještě podepisujeme na stěnu, kam se podepsali (kromě holandské královské rodiny, jejíž členové zde tradičně vystudovali) i Winston Churchill, Nelson Mandela a nekolik desítek generací čerstvých absolventů.
V knajpě nad malým kanálem, hned vedle nejstarší botanicé zahrady v Nizozemí si dáváme pár piv. Ale opravdu je tak nalehko. Zítra balíme a odjíždíme domů. Máme strašně moc věcí. Vespu jsem prodal už asi před měsícem. Nedalo se nic dělat. Peníze se hodily a převod na české SPZ by celou věc jen prodražil. Z časových důvodů jsem zde vynechal celou anabázi s koupí a rekonstrukcí přívěsu pro převoz Triumphu. Bylo mi jasné že se mi Triumph do auta s těmi všemi věcmi nemá šanci vejít.
Nakonec se nám podaří to všechno sbalit a nacpat do Zebry. Za mírného deště a po západu sluce naposledy zamykáme náš dům v ulici Velkého medvěda a házíme klíče do schránky. Pomalu pouštím spojku a ve zpěném zrcátku pozorují, kterak se náš dům halí do červené záře koncových světel mého vozu. Dva roky života, a zrovna takového života! V hlavě mi pořád zní to moudré rčení, že na každém konci je hezké to, že něco nového začíná.






































Když se ochladí a fouká vítr, nastává chvílé pro našeho draka… Liduprázdná pláž je jen jeho!
Veteránská burza v Utrechtu
Nakládání do Defendera 110 bylo husarským kouskem…
V zajetí designu minulého století…
Uživatelský manuál mé Vespy. Skoro stejně starý jako můj Rodný list…
Zakopaný pes je v kladívkách…

Sovětský stroj IZH-49
Takhle jsem ji objevil v hlubinách Internetu
Dokumentace radost pohledět!
A hurá domů…
Vymetání pavouků a vychytávání much…









