Podzimní čas s sebou přináší mnohé změny. Zatím co u nás doma se aleje obalí jeřabinami v barvě okysličené krve, tady, nedaleko pobřeží Severního moře, přinášejí protáhlé stíny namodralá mračna a nárazový vítr. K cestě k moři je již třeba se pořádně obléknout. Z pláže zmizely všechny zaparkované katamarány, ba i letní restaurace. Cvalem se tu prohání policejní kavalerie a olověné severozápadní nebe zvěstuje podzimní bouři daleko na moři.
Začala nám divadelní sezona. Milenečka vystopovala nejrůznější možnosti slev v haagském Lucent Danstheater, takže jsme za poslední tři týdny již viděli čtyři představení. Tři taneční a jeden koncert. Za 10 euro spousta legrace, včetně úvodního a přestávkového drinku v ceně. Kdo viděl film s Dustinem Hoffmanem Tootsie, ten si možná vzpomene na Dustinova spolubydlícího, který v opilosti vykládá o svém vysněném divadle, kde by se hrálo jen v dešti. Něco takového je teď náš Danstheater, protože tady prší skoro každý den, alespoň chvíli. Není tak těžké se do tohoto divadelního konceptu trefit.
Tento pátek jsme si udělali zajímavý den. Vydali jsme se na Vespě k moři a chtěli jsme pouštět draka. Cestou nám došel benzín, avšak naštěstí jen asi 100 m od pumpy. S čerstvými oktany jsme dobublali na pláž a v podzimním vánku vyzkoušeli pár nových kreací. Já jsem kupříkladu testoval záměrnou ztrátu vztlaku a opětovný návrat do stoupání po vybraném pádu do vývrtky, resp. po křídle. To jsem, v minulém, a na YouTube zachyceném létání v menším uragánu, nemohl. Milenečka nalezla v létání s řiditelným drakem velikou zálibu a nutno říci, že jí to již jde lépe, než mně. Další stupeň by byl drak se čtyřmi provazy, ale do toho se zatím nepouštíme. Já jsem rád, že zatím nemusím řešit opětovnou reklamaci, nebo opravu stávajícího draka. Toho minulého jsem totálně dodělali. Praskly dvě prostřední komory, jak jsme s drakem (opakovaně) přistáli kolmo na zem v rychlosti mezi 80 a 120 km/h.

Když jsme v tento pátek dolétali, zajeli jsem se ohřát do kavárny a později zašli na představení do divadla. Veškerý přesun po městě samozřejmě zajišťuje Vespa. Kladívka se nějakým zázrakem uklidnila a motor táhne bez problémů. Jednoduše se na ní závady opravují samy, stejně jako na Land Roveru. Jen je jim třeba dát čas a důvěru.

Okamžiky, kdy je teplo a svítí slunce, začínají být vzácné. Proto je vždy rádi využijeme k projíždce na Vespě. Na jedné takové projížďce jsme konečně zakoupili koště, abychom si mohli zamést listí před vlastním prahem.
Ale zřejmě se ptáte, co je s mým Triumphem… Po tom, co jsme ho přivezli domů, stál Triumph pod plachtou jen asi tak týden, než jsem se ho jal rozmontovávat. Vytáhl jsem z něho motor. Proč, může si racionálně uvažující jedinec říci, je potřeba vytahovat motor z funkčního motocyklu? Odpovědí je mnoho a sám nevím kterou vybrat. Snad je to onen fakt, že věc, jako je 43 let starý britský motocykl, si nekupujete proto, abyste na něm hned jezdili, ale abyste si budoucí jízdu zasloužili. Jde de facto stejný postup jako v případě Land Roveru. Odměnou vám pak v budoucnu může být, že vzniklou závadu dokážete alespoň diagnostikovat, když už ne na místě opravit. Ale hlavně, a jak jsem předpokládal, si s takovýmto strojem kupujete i zážitky, aniž byste zatím ujeli jediný kilometr.

Za poslední měsíc jsem si na internetu udělal několik nových přátel. A nejde vůbec o nějakou Peggy ze severozápadního Arkansasu či Dolores z Mexico City. Ani nevím, jak tito virtuální přátelé vypadají, či jestli mají piercing v jazyku. Dost možná to jsou padesátiletí pupkáči, tedy až na jednoho Japonce, kterému může být asi jako mně. Jisté je, že všichni máme společný zájem, a tím je vše okolo klasických motocyklů zn. Triumph. Nevím, o co jsem přišel, když jsem jim dal přednost před případnou Peggy, ale rozhodně jsem se dozvěděl mnoho o své novém stroji a jen tak mimochodem získal i seznam položek, které musím před první jízdou zkontrolovat. A právě jednou takovou položkou byla takzvaná Sludge Pipe.
Nejsem si jistý, zdali by takovýto název diskuze na jiném diskuzním fóru nebyl poněkud podezřelý, ale na motorkářském fóru jde o smrtelně vážnou záležitost. Vlastně to byla první věc, na kterou se mě jeden můj, nově nabytý známý zeptal. Jestli jsem si prý jist, že mám průchozí sludge pipe. Po vcelku jednoduché rešerši jsem zjistil, že je to něco jako aorta v lidském těle. V motoristickém překladu to znamená trubičku v ose klikové hřídele, jíž prochází olej, který maže hlavní ložiska. Trubička zároveň funguje jako sedimenter olejových kalů. Když se ucpe, motor dostane “infarkt” a zadře se. Jediný způsob, jak průchodnost ověřit je totální rozebrání motoru, tedy operace.
No, tak jsem se do toho pustil. Ale naštěstí jsem se nejprve stavil pro radu v nedaleké prodejně dílů pro veterány. Zde jsem dostal adresu na mechanika, který náhodou bydlí pár bloků ode mne. Tak jsem mu zavolal. Jmenoval se René a nakonec jsme spolu motor rozebrali. Celá akce trvala jedno dva dny. Jeden den jsme vše rozebrali, já jsem následně každý díl motoru odmastil a umyl, a druhý den jsme vše zase dali dohromady. K našemu úžasu bylo téměř vše jako nové, nebo úplně nové. Minulý majitel musel do motoru narvat spoustu peněz a energie.

U Reného v dílně
Nicméně tato generální inspekce zjistila nedostatečně fungující olejové čerpadlo a podfukující těsnění pod hlavou. Takže bylo alespoň co shánět v Nottinghamu (kde jsem objevil dobrý obchod s náhradními díly..).
Takže už asi tušíte, proč jsem tak dlouho nenapsal žádný zápisek na blog?
A to jsem se vůbec nerozepsal o elektronickém zapalování, které řeším s jiným britským známým z internetu a také s již zmíněným Japoncem, kterého jsem odchytl na Flickru.
Celá tato záležitost má ovšem ještě jinou, než čistě technickou pointu. Pobyt v takové dílně, mi poskytl zajímavou sondu do života člověka, který k motoru přistupuje asi jako houslista ke stradivárkám. Od klikové hřídele jsme několikrát odběhli na dvorek, kde se v koruně dvacet metrů vysokého modřínu houpal mechanikův 81letý otec a postupně strom odřezával. Připadal jsem si, jako sledovat Pepina a paní správcovou na komíně pivovaru. Pak jsme všichni usedli k obědu. Odpoledne se zastavil jiný Reného zákazník, který u nás vydržel až do setmění a přidával k lepšímu historky z motoristického prostředí. Kupříkladu, kterak v Yokohamě zapomněl klíč v kartelu motoru, když opravoval chlazeni motoru na zaoceánské lodi. Vše pak musel znovu rozebrat, a to rychle, neboť slíbil manželce procházku na pevnině. Pozadí této historky mi zůstaly tajemstvím, ale najednou byla ta Yokohama všude okolo nás, a v mžiku naplnila onu malinkou dílničku na předměstí Haagu.
Celý měsíc uběhl tak rychle, že jsem si, skloněn nad schématy mazání a elektrického rozvodu čtyřtaktního dvouválce, ani neuvědomil, jak listí stromů u nás v Binckhorstu zežloutlo. A samozřejmě nejen tam. Myslím, že jsem si toho poprvé všiml, když jsem zaklonil hlavu, abych se protáhl cestou z moto-veteránského srazu ve Woerdenu, nedaleko Utrechtu, kde jsem koupil dvě nové pneumatiky a táhl je k autu. Pak už byl podzim jasně tady a nevynechal příležitost, aby nám to s Milenečkou znovu a znovu připomněl. Jako kupříkladu cestou z večerního koncertu, kdy jsme na Vespě chytli vydatnou průtrž mračen.

Takže takhle to tu vedeme. Já se už těším, až namontuji nové olejové čerpadlo, Milenečka se těší na další balet a venku se zatím čerti žení.
P.S.
Jo, a taky ještě dělám na diplomce a dobrovolně navštěvuji přednášky o islámské knize…
Když se ochladí a fouká vítr, nastává chvílé pro našeho draka… Liduprázdná pláž je jen jeho!
Veteránská burza v Utrechtu
Nakládání do Defendera 110 bylo husarským kouskem…
V zajetí designu minulého století…
Uživatelský manuál mé Vespy. Skoro stejně starý jako můj Rodný list…
Zakopaný pes je v kladívkách…

Sovětský stroj IZH-49
Takhle jsem ji objevil v hlubinách Internetu
Dokumentace radost pohledět!
A hurá domů…
Vymetání pavouků a vychytávání much…
Cesta na sever vede po hrázi…
Prvobytně pospolná společnost na prahu 3. tisíciletí
Místo oštěpu a pazourku, v období polovodičů a tištěných spojů
Ohořelé torzo hlavní atrakce námořního muzea v Den Helderu
Dobyvatelé ztraceného ráje, aneb Námořník a nahá Siréna

Jak zpívá Michal Tučný… “Já nezapomněl na svůj cíl a záhy jsem se vyučil a moh’ být ze mně prodavačů král…”













