První jarní den se vyvedl. Slunili jsme se na terase kavárny a vychutnávali nedělní atmosféru ospalého Voorburgu. Bílé stěny nové budovy Mezinárodního trestního tribunálu se koupaly ve slunečním jasu, až z toho zrak přecházel. Kdejaký trávník se tu změnil v pastelově zabarvený koberec ze směsi jarního kvítí a narcisů. Konečně si můžeme rozepnout kabát a povolit šálu.
Před pár dny jsem si pročítal zápisky na blogu. Před rokem, 15. března, jsme s Milenečkou byli na výletě u větrných mlýnů v Kinderdijku. To jsme spolu právě byli rok a půl. Letos tedy o další rok navíc. Po tom, co jsem se na sv. Valentýna příšerně pohádal s květinářem u hlavního nádraží, kde jsme s oblibou nakupoval, jsem se nyní musel poohlédnout po jiném kvěinářství. Pro oranžově laděný pugét jsem tedy zajel na Vespě do Voorburgu.
Vespa je vůbec velmi užitečný dopravní prostředek. Vozím na ní celé nákupy a nejednou si připadám jako vynalézavý obyvatel Neapole poválečných let či nějaké asijské metropole. Nedávno jsme si s Milenečkou někam vyjeli a opět nám došel benzín. Naštěstí byla pumpa jen asi 200 metrů daleko. Než jsem natankoval a namíchal 2% směs benzínu a oleje, koupila nám Milenečka nové skleničky na víno. Jako by to ta Vespa tušila, když chcípla kousek od tohoto našeho oblíbeného obchodu.
Včera byl den mých 30. narozenin. Člověk si tak nějak říká, že by v takový den nejspíš měl dělat něco, co zůstane tak nějak fixováno. Někdo třeba vyřeže nápis do kůry stromu, někdo posprejuje katedrálu apod. Já jsem si řekl, že se tzv. nebudu pouštět do větších akcí (jak říká můj kamarád z Brna) a omezil jsem tvorbu tohoto mementa na činnost, kterou jsem tak nějak chtěl udělat už dávno. Tedy konečně vytáhnout ze sklepa motor mého Triumphu a namontovat do něho nové olejové čerpadlo. Z nějakého důvodu mi tento akt přišel jako něco velmi symbolického. Jako taková transplantace srdce. Vím, je to sice jen kus kovu, ale v organismu toho motocyklu hraje naprosto nenahraditelnou úlohu.
Touto činností jsem strávil první polovinu odpoledne. Když jsem vše uklidil, ruce si umyl od šmíru a oleje, šel jsem Milenečce pomoci s přípravou sushi. Na dnešní večer jsme si totiž naplánovali takovu menší sushi dinner party. Dobrou hodinu jsem tedy plácal z připravené rýže úhledné bochánky a kladl na ně ještě úhlednější kousky čerstvého tuňáka a lososa. Ve smluvenou hodinu dorazili naši bulharští přátelé a všichni jsme se strašně přejedli skvělého jídla. Byl to povedený večer.
O to víc mi pak chutnalo to dnešní, skutečně už jarní cappuccino. Jako by zahnalo hned několik věcí najednou: záchvěv mírné kocoviny z předešlé noci, tu letošní vleklou zimu, a pak také vzpomínku na prvních třicet let mého života.
